-1.png)
Jaké zvolit zaměstnání, pokud trpíte úzkostí?
Po delší době jsem opět sepsala článek, tentokrát o PRÁCI. O tom, jaké povolání je vhodné pro lidi s úzkostmi. Zároveň jsem se zeptala na IG přímo vás, jaké máte povolání a jak se v něm cítíte, zda vůbec pracujete nebo vám to váš psychický stav neumožňuje.
Práce je obecně u lidí (nejen) s úzkostmi velký problém. Hodně lidí bojuje se strachem jak už z práce, tak třeba z lidí, ze zodpovědnosti, z chyb, z toho, že dostane ihned výpověď.
Mozek toho dokáže vymyslet opravdu spoustu. Lidé proto zůstávají doma na neschopence, jsou vedeni na úřadu práce či pobírají invalidní důchod. Na takové lidi je ve společnosti často pohlíženo jako na lenochy, kteří jen chtějí být doma. Opak je ale pravou. Spousta z nás chce práci. Chceme pracovat, vydělávat peníze, umět být v kolektivu lidí.. jen to prostě nejde. Strach nás naprosto pohltí a zabrání v běžném fungování.
Věděli jste, že existuje ERGOFOBIE– strach z práce? Pro mě tato fobie je novinkou. Zjišťovala jsem, jak se fobie projevuje a musím říct, že takhle se přesně cítím.
Ergofobie v nás vyvolává strach, úzkosti a může to dojít až k hrůze z práce. Při představě vykonávání pracovní činnosti člověk trpící ergofobií zažívá pocity úzkostné ataky- potí se, třese se, zrychlí se mu tep a velmi mu buší srdce. Může mít pocity na omdlení a může se mu špatně dýchat. Člověka ovládne stres, úzkost a projeví se to právě i fyzicky.
Až jsem sama překvapená, jak to na mě sedí. Už dvakrát jsem zkoušela nastoupit do práce a vždycky to dopadlo takhle. Neodešla jsem ani z bytu. Kde se ale vezme taková fobie? Věřím, že někdo jí může mít ze špatné zkušenosti z předešlého povolání. Já sama ale žádné špatné zkušenosti nemám, ale opět na mě sedí další popis.
Člověk trpící ergofobií má většinou velmi nízké sebevědomí a bojí se hlavně svého selhání, než činnosti, kterou by měl vykonávat. Opět do hlavy přicházejí různé scénáře. Vždycky jsou spojeny s negativními emocemi. Člověk se bojí toho, že po něm někdo bude muset odvedenou práci předělat nebo bude napomenut z chyb, které bude někdo jiný muset opravit. Bojí se toho, že tak bude před kolegy ponížen a zesměšněn. Bojí se selhání.
To jsem přesně já. Nikdy jsem nenašla lepší popis mých pocitů, než teď. Důležité je si uvědomit, že takový problém máme a snažit se na tom pracovat. Pár z vás mi napsalo, že jim práce dokonce pomáhá překonávat psychické problémy, což je skvělé! Bohužel ale většinou přicházely spíš negativní odpovědi.
Hodně firem totiž shání zaměstnance, který:
- Bude komunikativní
- Bude vyřizovat telefony a e-maily
- Bude spolehlivý a zvládne nést odpovědnost
- Umí pracovat v týmu
Kolikrát je vyžadována i nějaká praxe. No, po přečtení těchto, pro „normální lidi“ běžných a zvládnutelných podmínek, lidi s úzkostí ovládne strach a panika.
Jaké povolání by se dalo ale zvládnout i s úzkostí?
Přišly mi od vás tipy, kde se vám pracuje dobře. Takže tady jsou:
- Práce v call centru – výhodou je, že nejste v kontaktu přímo se zákazníky
- Softwarový vývojář nebo programátor
- Prodejce v elektru – zvládnout úzkost pomáhají kladné reakce od zákazníků. Tady je potřeba si uvědomit, že práce s lidmi je dobrá i špatná. Né vždy narazíte jen na milé usměvavé lidi. 🙂
- Práce s dětmi/hlídání dětí – příjemné prostředí, barvy, radost, hračky, vymýšlení aktivit pro děti. Rozhodně děti dokážou projevit tu pravou radost. Věřím, že taková práce může být pro lidi s úzkostmi velkým přínosem.
- Bridágy – výhodou je, že se dají se sehnat i na jeden den. Pak si můžete dát třeba dva dny volno a další dny zkusit nějakou jinou brigádu.
- Dobrovolničení – můžete si vybrat, kde chcete pomáhat, co je vašemu srdci nejblíž a tím pádem z práce budete mít dobrý pocit. Můžete třeba i hlídat zvířata. Spousta lidí to ocení a jestli máte rádi zvířata, je to pro vás jen výhra. 🙂
- Práce jako OSVČ– možnost si vše regulovat podle sebe. Tohle vyhovuje spoustě lidem. Nemusíte řešit kolegy, nadřízené, směny, atd. Vše si řídíte sami. Někdo si založí e-shop, někdo má malý obchůdek a jiný zase pracuje jako fotograf. Většinou se jedná o činnosti, které jsou zároveň vaším koníčkem. Super je využít nějaké kurzy. Může z vás být pak masér nebo třeba tvůrce webových stránek. Možností je spousta.
Samozřejmě u všech zaměstnání hraje velkou roli to, na jaké lidi zrovna „natrefíte“. Můžete mít dobré kolegy, kteří vás podpoří při vašich stavech. Můžete mít skvělého šéfa, který vám kdykoliv vyhoví, protože ví, že občas potřebujete trochu jiný režim. Zároveň se ale může stát, že to bude přesně naopak. Za mě osobně bych dala na nějaké doporučení lidí, kteří už v daném zaměstnání pracují a vy tak budete vědět, do čeho jdete. 🙂
Tohle je pro mě celkem těžké téma. Ptali jste se mě, jak jsem na tom já. Já zatím nástup do zaměstnání nezvládnu. Nejspíš v budoucnu budu muset jít cestou OSVČ. Udělala jsem si kurz na psí masáže a chtěla bych si i doplnit další kurzy a věnovat se práci s pejsky. Zároveň maluji a tvořím. Výrobky se snažím prodávat naFleru a zároveň jsem si k tomu vytvořila stránky, odkaz je zde. Taky brigádně uklízím v paneláku, ve kterém žiji. Takže je to pro mě v příjemném prostředí a je to jen jednou týdně. Zkouším to, co prostě zrovna jde. V hlavě se snažím vyrovnat s tím, že na víc prostě teď nemám, i když bych moc chtěla. Snad časem, prací sama na sobě, docházením na terapie a budováním sebevědomí se dostanu dál.
Všem, kteří nezvládají nástup do zaměstnání, držím palce. Neberte si řeči o tom, že „jste líní a jen se vám nechce.“ Nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Jen vy víte, kde je pravda. Pracujte na sobě, hledejte způsoby, jak se posouvat dál.
Budu ráda, když tady třeba někdo dá tipy, kde se mu dobře pracuje a kde naopak ne. Všechny nás to může ještě inspirovat. Děkuji. 🙂